NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzhľadom na to, že extrémne metalových bánd sú dnes po svete tisíce, k nejednej z nich sa dostanete len úplnou náhodou. Tak to bolo aj v prípade rímskych DR. GORE. Kedysi v lete sa objavila zmienka, že u nás budú hrať. Súčasťou zmienky bol aj oficiálny videoklip k skladbe z nového albumu. Pustil som si ho, skonštatoval, že koncert je z kategórie „treba ísť“ a album „Viscera“ z júla je zas vec „chcem to počuť celé“.
Pravdu povediac, druhý dlhohrajúci album od roku 2002 existujúcej skupiny zas až tak neohúril, dojem zhruba „dobré, ale takýchto nahrávok je veľa“. Na koncerte však Alessio Pacifici (basgitara, vokál), Massimo Romano (bicie), Luigi Longo (gitara) a Marco Acorte (gitara, sprievodný vokál) predviedli, že sila DR. GORE je v živých vystúpeniach. Bola to smršť, oproti ktorej nahrávka vyznela tak akosi „menej extrémne“.
Pritom „Viscera“ je nabúchaná priamočiarym, úderným a energickým brutálnym death metalom, obohateným o grindcoreové elementy. Hudobne v podstate útočná a drviaca oldschoolová rúbanica s hutným zvukom, nejednou ponurou harmóniou a „buldozérovou“ basou. Žánrovo kdesi okolo prvého albumu PYREXIA s trochou modernejšieho slamu a európskeho grind/death metalu v štýle BLOOD, prípadne prvých vecí SANITY’S DAWN. Živá, na prehnanú komplikovanosť kašlúca gore/death brutalita, kvalitný hlboký vokál, na obale zombie patológia v klasických farbách, celkom fajn výplach.
7 / 10
Kvalitny naklep, ma to vsetko co som ocakaval. Naj. skladba: Hordes Of Dead Flesh
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.